Budoucnost je to, o čem sníme. Přítomnost je to, o čem se nám ani nezdálo.

Artefakt

26. ledna 2007 v 0:09 |  Co napsali jiní...

Malá průzkumná raketa se pomalu snesla z oblohy a přistála do prachu spečeného žárem svých trysek. Klid už byl narušen. Větru, který se tu celá staletí nerušeně proháněl, teď stála v cestě nová překážka. Štíhlá, kovová konstrukce se leskla v poledním slunci. Opřel se do ní plnou silou a pak ještě o něco silněji, ale loď se ani nepohnula. Prach kolem se usadil.

Všude bylo ticho, vítr zmizel a na nebi nebyl ani mráček. Pak se ozvalo tlumené zasyčení, jak se otevřely dveře v boku rakety.
"... vysoká radiace. Nezdržujte se tam dlouho," řekl jeden hlas.
"Neboj," odpověděl druhý. "Bude to jen malý průzkum."
Vítr se snažil odnést ty hlasy pryč a s nimi i nevítané návštěvníky, kteří teď narušili jeho klid. Ale to už z lodi vystoupili dva muži v ochranných oblecích. Třetí muž stál ve dveřích a díval se za nimi.
Muži sešli z krátkých schodů a vstoupili do prachu pokrývajícího planetu.
"Ta planeta je úplně mrtvá," řekl jeden. "Co tady chcete, profesore, najít?"
"Něco... cokoli," odpověděl druhý muž. "Cítím, že tady něco je. Něco..."
"Ale ta radiace. Nic tady nemohlo přežít. Celou planetu pokrývá prach, nikde není ani kapka vody. Není tu nic."
"Samozřejmě nečekám, že tu objevím něco živého, kapitáne," řekl profesor. "Stačil by mi nějaký artefakt. Jsem si jistý, že zde žily inteligentní bytosti. Kde by se tu jinak vzala ta radiace?"
"Možná máte pravdu," zabručel kapitán. "Použijeme bodce."
Muži odepnuli od pasu krátké tyče, které během chvilky ztrojnásobily svou délku, a začali jimi prohledávat prach před sebou. Už po několika krocích narazili na něco tvrdého. Chvíli hrabali v zemi a pak objevili podlouhlý předmět pokrytý vrstvou popílku.
"Trochu to očistíme," řekl profesor a vyndal z pouzdra na stehně malé dlátko. "Ten popílek je spečený, budeme ho muset odštípat. Podržte to."
Odstranit tvrdou skořápku dalo hodně práce, ale nakonec byl předmět docela dobře očištěn. Kapitán ho podržel proti slunci a ostré paprsky, které se odrážely od podivného předmětu, ho oslnily. "Je to průsvitné," řekl udiveně. Profesor na předmět fascinovaně hleděl. "Až odstraníme zbytky prachu, bude jistě i průhledný."
"Jsou tu nějaké znaky," řekl kapitán.
"Ukažte!" zvolal profesor a vytrhl kapitánovi předmět z rukou. "To je úžasné. Musíme je rozluštit a pak..." Profesora přerušil nedočkavý hlas z vysílačky. "Je čas k návratu. Radiace je opravdu velmi vysoká."
"Dobrá," odpověděl kapitán, "už jdeme. Profesore, vracíme se. Ty znaky rozluštíte v lodi."
Muži vstali a vydali se k raketě.
Pak vyšlehly plameny , raketa se vznesla a brzy zmizela i s předmětem. Celé týmy odborníků se jím budou léta zabývat a možná ani nikdy nepřijdou na podstatu znaků. Jen vítr, co se tu prohání, už dávno ví, co znamenají ta dvě slova: Coca-cola.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama