Budoucnost je to, o čem sníme. Přítomnost je to, o čem se nám ani nezdálo.

Továrna na sny

10. prosince 2011 v 17:26 | martyny |  Hudebno
Obě videa mají jedno společné - v každém z nich se sny plní...alespoň někomu...které byste si vybrali? :-)



Továrna na sny, jak ji chceme mít - vsadíte si? :)

Počet komentářů: 4
 

Chtěl bych

15. září 2011 v 19:23 | martyny |  Povíd(k)árna
...si lehnout u nás na návsi a pozorovat mraky
...si sednout na Národní, a než mě odvedou, pozorovat ty mraky lidí
...si poslechnout západ slunce a východ vlastně taky
...vyfotit si nohy pod Vyšehradem, jak si tam tak stojí
...se projet na horské dráze, a pak teprve něco jíst
...zkusit, jestli voní ranní rosa
...vidět zimu a nemít husí kůži
...zhasnout slunce a vidět hvězdy
...vypnout elektřinu a neumřít hlady
...zeptat se lidí, kam tak letí
...podívat se do lednice, jaká je tam zima
...jít brzy spát a pozdě vstávat
...prozkoumat jak to žije v mojí housce od pondělí
...zjistit, co se skrývá pod postelí
Počet komentářů: 4

Neprůstřelné heslo

Výhodná nabídka

27. srpna 2011 v 17:55 | martyny |  Povíd(k)árna

A: No pani, slyšela jste to včera?
B: A co prosim vás? Já už na to nemám náladu, radši nic neposlouchat :-D
A: Mě vám přišel včera jeden leták...
to se divím, že jenom jeden, mně jich tam vždycky hoděj hromadu...
A: Nechte mě prosím vás domluvit. Takže, včera mně vám přišel takovej leták...
B: To už jste mi říkala...
A: Kdybyste mě pořád nepřerušovala, řekla bych vám i co bylo dál...
Vidíte, teď mi úplně vypadlo, co jsem vám chtěla říct.
A: Jo, už vím. Včera mi teda přišel ten JEDEN leták, já to jinak vždycky všecko shrnu na jednu hromadu a všecko to vyhazuju, páč to jsou zloději všichni ty obchodníci...
B: Aha.
B: Co tam bylo? Nějaký slevy? Nebo zas nějaká politika?
Ženská, vy z toho děláte úplnou detektivku.
A: Právě, že to bylo něco docela jinýho, to jsem vám ještě neviděla. A že už mi toho schránkou teda prošlo...
B: Tak už mě nenapínejte.
A: Oni mi vám tam nabízeli peníze a docela slušný...
…za všechny různý starý krámy, co já jich doma mám...já už to chtěla dávno vyhodit, páč se mi to všude plete, ale dobře, že jsem to neudělala.
A víte, co mě napadlo?
A: Co kdyby mi něco dali i za toho mýho, taky mi tu celý den stojí, a kus je to už taky historický.
B: A myslíte, že by nám je mohli vyměnit za nějaké novější?
Počet komentářů: 3

Kouzlo osobnosti

A tomu se milé děti, říká umění

20. dubna 2011 v 20:42 | martyny |  Hudebno


Počet komentářů: 5

Dolce vita

16. dubna 2011 v 14:21 | martyny |  Zkrátka
Můj vztah k jídlu byl vždycky víc než pozitivní. Už za dávných a dávných časů, kdy lidem létali do úst pečení holubi, a všechno bylo tak nějak veselejší a sladší, asi tak jako chuť broskví, co přivezli každé léto teta se strýcem z Moravy, a pak z nich udělali takové knedlíky, že jsme si o nich ještě dlouho vyprávěli. Navrchu byly zasněžené cukrem sněhobílým, nato posypané skořicí, co vypadala, jako když se potká sníh s větrem z Afriky (někdy z fabriky, to jak kdy) a máslem přelitý. Nuž, jídlo to bylo nezdravé, ale co, hlavně, že jsme byli zdraví my. Pod sluncem žlutožlutým jako domácí omelety jsme mohli spokojeně snít o tom, co dobrého si dáme k večeři. Ať už to byly lívance s džemem tak jahodovým, že ty dnešní koupené před nimi bledly závistí, párky právě vytažené z udírny s dijonskou horčicí a chlebem, který byl ještě teplý, anebo štrůdl plněný domácími jablky, opět se skořicí a cukrem, který byl tentokrát vanilkový, vše bylo vynikající. Po takové vydatné večeři už nebylo ani divu, že se člověku nechtělo ani nikam jít a tak se zůstávalo doma a koukalo na televizi. Neb tenkrát tam ještě nic nedávali, zapnuli jsme ji však jenom někdy. Ono po takovém najedení z pořadu člověk stejně moc nepochytí, ať je sebelepší. A to bylo, přiznejme si, málokdy. A tak stačilo jen si tak lehnout a snít. Snít o budoucnosti blízké, či vzdálenější.
Vždycky jsem chtěl pracovat v rychlém občerstvení. Vlastně ne pracovat, já ho chtěl mít. Bylo by pojízdné a já bych s ním jezdil od města k městu, od vesnice k vesnici. Všude by se lidé seběhli a já bych začal prodávat párky, pizzu, ale i koláče, koblihy, a k nim bych dělal tak dobré coffee, že by si každý dal ještě jedno další. Mé speciality by byly daleko vyhlášeny. Ani já bych netrpěl hlady, což by bylo také výhodou mého povolání.Vždycky by se dalo něco dobrého k jídlu najít.
Takový život by byl sladký.
Počet komentářů: 5

Další články

Kam dál